Badatelskou lekcí jsme s druháky zahájili téma Lidské tělo. Na úvod děti přemýšlely, co už o dýchání ví. Nebylo toho málo – vzduch pro dýchání nám vyrábějí rostliny,
bez dýchání bychom zemřeli, vdechujeme kyslík a vydechujeme oxid uhličitý, vdechujeme nosem a pusou, kyslík potřebují svaly, aby mohly pracovat.
Jako badatelé jsme se rozhodli ověřit, že po námaze dýcháme rychleji. Naše hypotéza tedy zněla: Když cvičíme nebo se jinak namáháme, dýcháme rychleji. Jak ale tuto hypotézu ověříme? Jaký pokus provedeme? Tyto otázky vyvolaly ve třídě bouřlivou diskuzi. Děti tvrdily, že budou cvičit a pak se budou pozorovat, jestli dýchají rychleji. Namítala jsem, že to je slabý důkaz, a požadovala po dětech, aby vymyslely něco průkaznějšího. Nakonec jsme společně vymysleli tento pokus: po dobu 1 minuty děti v klidu dýchaly a počítali si jednotlivé nádechy a výdechy. Poté dvě minuty cvičily (běhaly na místě, dělaly kliky apod.) a zase si měřily počet nádechů a výdechů.
Hypotéza se všem skupinám potvrdila a děti to ani moc nepřekvapilo. Jde o jev, který mají vyzkoušený z tělocviku či z různých tréninku i hraní venku. Co nás udivilo, byl rozdíl mezi počtem nádechů a výdechů v klidu a po námaze (např. 20 a 44).
Do další hodiny si neseme nejen otázku, proč to tak je, ale i chuť dál bádat.
Jiřina Hrbáčová
