Začalo to básničkou Radka Malého – Žížala a žabák. V 1. sloce básničky se žabák vysmívá žížale, že je růžová.
Přemýšleli jsme, proč je žížala růžová. Od přemýšlení je už jen kousek k hledání informací v encyklopediích a pozorování žížal naživo. S tím nám pomohl pan Stuchlík, který tak jako paní učitelka rozryl kousek záhonku na své zahradě a žížaly pro nás nalovil.
V prvouce jsme žížaly pozorovali a pak jsme založili pokus. Žížaly jsme dali do sklenice s hlínou, na povrch hlíny jsme dali listy a trávu. Sklenici jsme obalili tmavým papírem.
Necháme žížaly ve sklenici několik dní a myslíme si, že pak uvidíme u stěny sklenice chodbičky a že se některé listy ztratí – žížaly je zatáhnou pod zem.
Za první třídu paní učitelka Hrbáčová
